Better late - is better!
Vienna, Austria - Mordoğan, Turkey
06. 05. - 14. 05. 2018
/ Cesta na projekt o nezaměstnanosti konaný v tureckém Izmiru. /
/ A trip to the project about unemployment in Izmir, Turkey. /
Z večera mám ještě kocovinu, když jsme s kamarádem z Finska zvládli láhev červeného a pár panáků meruňkovice - na cestu, aby mi utekla. V Praze jsem usnul a probudil se až ve Vídni. Jsou 4 hodiny ráno a letadlo mi letí až v 12:40. Je zima, potřebuju na záchod a chce se mi spát. Autobusová zastávka je hned vedle velkého nákupního centra, a tak zkouším štěstí a beru za kliku u zadního vchodu - odemčeno. S překvapením z úspěchu procházím osvětlenou chodbou a zkouším své štěstí podruhé - otevírám další dveře a náhle se procházím sám v temném, tichém a prázdném nákupním centru. Přemýšlím, že si najdu nějaké místo na spaní, a dokonce se i schoulený mezi stoly restaurace pokouším usnout, ale vždy když uslyším nějaký zvuk, ihned mě to probere. Nakonec spaní vzdávám a jdu se projít. Mám namířeno do historického centra Vídně obdivovat památky bez turistů, ale po půl hodině chůze shledávám, že jsem se omylem vydal opačným směrem. Shodou náhod to je ale směr na letiště a já tedy měním cíl své procházky.
Kráčím podél Dunaje, nad kterou pomalu vychází slunce a svými paprsky něžně zalévá Rakousko. Studený vítr od řeky odfoukl mou kocovinu a já s čistou hlavou pokračuji k letišti. U mírové pagody načerpávám sílu, která mě doprovází celých patnáct kilometrů, jež normálním vycházkovým tempem zdolávám za čtyři hodiny. Na letišti se konečně setkávám s ostatními českými účastníky projektu, abychom společně odletěli do Tureckého Izmiru, kde se projekt o nezaměstnanosti bude konat. Předchozí večer i procházka mě zmohly a v letadle si pamatuji jen, jak si sedám, a pak se probouzím ve vzduchu, až když se podávalo jídlo.
Vienna, Austria - Mordoğan, Turkey
06. 05. - 14. 05. 2018
/ Cesta na projekt o nezaměstnanosti konaný v tureckém Izmiru. /
/ A trip to the project about unemployment in Izmir, Turkey. /
Z večera mám ještě kocovinu, když jsme s kamarádem z Finska zvládli láhev červeného a pár panáků meruňkovice - na cestu, aby mi utekla. V Praze jsem usnul a probudil se až ve Vídni. Jsou 4 hodiny ráno a letadlo mi letí až v 12:40. Je zima, potřebuju na záchod a chce se mi spát. Autobusová zastávka je hned vedle velkého nákupního centra, a tak zkouším štěstí a beru za kliku u zadního vchodu - odemčeno. S překvapením z úspěchu procházím osvětlenou chodbou a zkouším své štěstí podruhé - otevírám další dveře a náhle se procházím sám v temném, tichém a prázdném nákupním centru. Přemýšlím, že si najdu nějaké místo na spaní, a dokonce se i schoulený mezi stoly restaurace pokouším usnout, ale vždy když uslyším nějaký zvuk, ihned mě to probere. Nakonec spaní vzdávám a jdu se projít. Mám namířeno do historického centra Vídně obdivovat památky bez turistů, ale po půl hodině chůze shledávám, že jsem se omylem vydal opačným směrem. Shodou náhod to je ale směr na letiště a já tedy měním cíl své procházky.
Kráčím podél Dunaje, nad kterou pomalu vychází slunce a svými paprsky něžně zalévá Rakousko. Studený vítr od řeky odfoukl mou kocovinu a já s čistou hlavou pokračuji k letišti. U mírové pagody načerpávám sílu, která mě doprovází celých patnáct kilometrů, jež normálním vycházkovým tempem zdolávám za čtyři hodiny. Na letišti se konečně setkávám s ostatními českými účastníky projektu, abychom společně odletěli do Tureckého Izmiru, kde se projekt o nezaměstnanosti bude konat. Předchozí večer i procházka mě zmohly a v letadle si pamatuji jen, jak si sedám, a pak se probouzím ve vzduchu, až když se podávalo jídlo.
Vienna Peace Pagoda
Přestup v Istanbulu byl rychlý a za hodinu jsme byli v Izmiru, kde jsme nemohli najít svá zavazadla. Obávali jsme se, že byla zabavena kvůli nadměrnému množství alkoholu, který jsme s sebou na projekt vezli. Naštěstí byla jen u jiného pásu. Z letiště jsme měli jet ještě busem do Mordoğanu. Nebylo by to ale Turecko, kdyby jsme na autobus zařízený hostitelskou organizací nečekali 3 hodiny. Jak později během projektu řekl jeden Turek "Better late - is better!" (Původně by to mělo být 'Better late, than never!') Někdy kolem 23:00 jsme přijeli na hotel, seznámili se s ostatními, kteří tam čekali už jen na nás a po večeři jsem šel zaslouženě spát.
O projektu: The school is finished! what's next? Jednalo se o týdenní výměnný pobyt mládeže v rámci Erasmus+, během kterého jsme projednávali problematiku nezaměstnanosti, porovnávali ji s ostatními zeměmi, zkoušeli vymyslet jak to do budoucna řešit a učili se jak čelit různým nástrahám při hledání práce. Zúčastnilo se celkem 6 zemí a z každé země přijelo 7 účastníků. Kromě Turecka a České Republiky tam tedy bylo ještě Rumunsko, Azerbajdžán, Ukrajina a Slovensko.
Takový normální den na projektu probíhal asi následovně:
9:15 budíček
9:50 snídaně
10:15 - 10:50 pláž
11:00 - 12:15 dopolední aktivity, semináře, workshopy, prezentace
12:30 oběd
13:00 - 13:30 pláž
14:00 - 17:00 odpolední aktivity, semináře, workshopy, prezentace
17:10 - 18:50 pláž
19:00 večeře
21:00 - 2:00 interkulturní večer = párty
Bylo to super a jsem rád, že jsem se toho mohl zúčastnit. I když bylo náročné zvládat každodenní večírky. Naučil jsem se spoustu nových věcí o nezaměstnanosti, jak vystupovat před skupinou lidí, o jiných národech a kulturách, stejně tak jako o sobě. Doporučuji všem mladým, aby se alespoň jednou zúčastnili něčeho podobného, jelikož to otevírá dveře do světa. Více info: https://www.facebook.com/groups/520036428064646/
Komentáře
Okomentovat